Po několika dnech v kouzelném Isfahánu jsme se vydali na 2 dny do Kashanu. Je to město známé výrobou koberců a také kupeckými domy, které si tam postavili bohatí obchodníci s koberci. První známky civilizace se tu datují už před 9000 lety. Vítek si tu vysloužil nové indiánské jméno a nakonec jsme se přesunuli na sever ke Kaspickému moři abychom viděli Íránské pláže kde se nikdo nekoupe a Badab-e Surt, obdoba tureckých Pamukale.

Tabatabai house

Continue reading →

S necelými 2 miliony obyvatel je Isfahán třetím největším městem v Iránu (po Tehránu a Mashadu). Je položený 1570m vysoko. Za vlády Šáha Abbáse se stal v roce 1598 hlavním městem a vzkvétal. Šáh Abbás tu nechal vystavět mnoho mešit, mosty přes řeku Zayandeh, náměstí Naqsh-e Jahan a třídu Chahar Bagh . Už tehdy Esfahán se svými parky a bulváry přitahoval cestovatele i obyvatele (v 17 století zde žilo 600 000 obyvatel).  Continue reading →

Persepolis patří mezi jednu z nejnavštěvovanějších památek v Íránu a také je zařazeno na seznam Unesco. Je to bývalé hlavní město staré Persie, jehož výstavba se datuje do roku 500 před naším letopočtem, kdy ho nechal vystavět Darius I. Nemohli jsme si proto tuto památku ujít, a tak jsme si domluvili průvodce, který nás vezme do Persepolis plus do Pasargadae, dalšího bývalého hlavního města a Nekropolis, hrobky králů.

Continue reading →

Po dni stráveném na bazaru jsme bez velkého plánovaní vyrazili do Jolfy, malého městečka na hranicích s Ázerbájdžánem. Jolfa je důležitým hraničním přechodem, proudí zde až 2 miliony tun nákladu ročně. V městečku není příliš co vidět, ale příroda a kopce okolo jsou fascinující a tak i během tří hodinové cesty je na co koukat.

Continue reading →

Cestou na noční vlak do Tabrizu jsme s Martinem rozdělili. On šel koupit jízdenky a já něco k večeři. Hledala jsem dobře vypadající fast food a v tu se mě slečna ptala co hledám. Protože jsem opravdu nevěděla (vše ve Farsi klikyhácích a žádný obrázky) tak jsem si nechala poradit. A tak jsem potkala Shimu. Ukázalo se, že Shima a její manžel Mahdi jedou taky do Tabriz a že Mahdi je nějaký vedoucí vlaku. Jakmile se Shima dozvěděla, že jedeme do Tabriz tak něco nadšeně a prosebně řekla Mahdimu. V tu chvíli jsem ještě nevěděla o co jde ale později se ukázalo, že zařídil aby nás přeložili do vlaku první třídy. To ale znamenalo, že jsme si měli nechat ujet náš vlak, na který jsme měli koupené jízdenky a to nás trochu znervóznilo. Zdálo se ale, že odmítnutí by brali těžce tak jsme do toho šli. Nakonec to dopadlo dobře a aby toho nebylo málo tak jsme měli tu kajutu celou jen pro sebe. To neblo vůbec zlý 🙂 Celý večer jsme strávili s nimi v “naší” kajutě a povídali. Dozvěděli jsme se, že se chystají za měsíc přestěhovat za lepším životem do Německa…

Continue reading →

Dnes je to týden co jsme se přesunuli z Thaiska do Iránu. Už jsme si zvykli na teplotní rozdíl (asi o 30°C). Máme tady po ránu přijemných 10°C. Po dlouhé době si musíme zase mazat popraskané ruce a rty a stále hledáme toalety protože jsme navykli pít kvanta vody, kterou teď nějak nestíháme vypotit.

Continue reading →